Specifika ve vzdělávání

O dětech trochu „jiných“, o těch, které mají nějaké specifické vzdělávací potřeby nebo prostě potřebují, abychom na ně mysleli „trochu jinak“.

V běžném oddílovém a skupinovém dění se setkávají děti a mladí 15+ různého věku, různých charakteristik. Naše oddíly jsou plné dětí, které na svět přišly s různými dispozicemi. Mají různé dispozice k činnostem sportovním, přemýšlivým, výtvarným, mají různé dispozice v prosazování se, navazování kontaktů, na různé úrovni komunikují, kreslí. Jsme prostě sdružení, které pracuje s dětmi velmi, velmi různými. Proto se asi každý´vedoucí v nějakém období setkal s tím, že najednou neví jak. Proč zrovna tolik osvědčená metoda nefunguje, proč s tímto dítětem obtížněji navazuji kontakt, vztah, co se to vlastně děje?! Následující řádky budou takovým malým výletem do světa dětí, které mají různé dis-, dys- nebo hyper-, hypo-, auti a tak dál. V následujících řádcích se chci co nejvíce vyhnout nějakému nálepkování a diagnostikování, označování nemocí a poruch. Neboť i dítě bez jakékoli poruchy se může takto projevovat.

Čím začít?

Nedělejme si jako vedoucí ambice vše zvládnout. Mějme chuť přemýšlet, jak dítěti pomoci, jak uzpůsobit činnost tak, aby z ní mělo každé dítě alespoň trochu radosti, prospěchu. A když nic jiného, aby mu naše báječná hra neuškodila. Zkusme se zcela poctivě podívat sami do sebe a odpovědět si na otázky, se kterými dětmi mám potíž. Které projevy chování mě dráždí, které dítě moc „nemusím“. Naskočily vám „pupínky“, když jste si toto přečetli?

Říkáte si, že mne se to netýká, já mám rád/a všechny děti a nic mi nevadí? Považovali byste snad za neprofesionální, kdyby vás nějaké dítě rozházelo, rozčílilo, štvalo? Myslíte si, že prostě nemůžete mít na některé typy dětí „alergii“. Zkuste to ještě jednou a buďte k sobě upřímní, protože tady začíná cesta k pochopení, cesta k tomu naučit se rozpoznávat, jaký je váš podíl na tom, že s některými dětmi nějak prostě nemůžete vyjít, pohnout. Pro někoho jsou to děti, které jsou, mají, projevují se jako…